Když teď píšu tuto pravidelnou připomínku rozpisu modliteb, je neděle po prvním pátku, zdá se, že mám týden zpoždění.
Již přes desítku let se modlíme za Antiochii, která kdysi probíhala ve farnosti jako laická misie po celé prázdniny na několika farách na Moravě a také v Čechách. Touto dobou už by byla Antiochia v běhu, ale letos ještě nezačala a vypadá to, že budou jen 2 z 50% naplněné týdenní turnusy na jedné faře v Čechách, v Klášterci (nad Ohří).
Zdá se tedy zcela oprávněně, že se Antiochia tenčí, ale mě mnohem více napadá, že Antiochia je a že je to krásný Boží zázrak, že je taková jaká je, protože je věcí Boží a ne naše, jaká má Antiochia být. My můžeme být součástí toho plánu, ač členové tohoto živého růžence už asi jen v modlitbě.
Slavili jsme v uplynulém týdnu naše věrozvěsty, svaté Cyrila a Metoděje. Když oni přišli na Moravu, měli nějaký základ, již před nimi byla nějaká misie, ale Bůh si přál misii jinou, misii jejich. Že to bylo Boží přání dosvědčuje také to, že je uctíváme jako svaté a že jejich dílo prožilo již 1160 let.
Antiochia má něco přes 30, na Moravském poli, kde vznikla, už se nenachází, však nebyla rozehnána, ale umenšena tam, kde je jí více třeba, protože žeň je hojná a dělníků málo, jak známe z evangelia.
Když jsem tedy letos prožíval cyrilometodějskou slavnost, viděl jsem pohledy z Velehradu, Radhoště a vlastní pohled z Vidče, napadlo mě, že jako národ máme tyto svoje věrozvěsty rádi a slavíme je s vroucí vírou.
Na Antiochii máme možnost přinášet Krista tam, kde stále více chybí základy a máme možnost ono místo alespoň promodlit a posílit svou účastí i v modlitbě před Pánem a v přímluvách k Jeho Matce, vždyť Antiochia je také pod přímluvou Matky Boží.
A tak díky moc všem, kteří se svou modlitbou přidáváte:
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.