Milovaní,

 

díky moc všem, kteří pamatují v modlitbě na misijní dílo Antiochie. 

 

Během těch 30 let, co Antiochia funguje, můžeme vysledovat, jak se společnost mění i ve vztahu k víře. A měníme se také my, každý z nás. 

 

Když se zpívá "Te Deum", rezonuje mi velmi často věta: "Když se vše v světě mění, ty sám jsi bez proměny!" A nad tou větou vždy žasnu, je pro mě velmi silná.

 

V jisté míře se to dá prohlásit i o růženci, ač i tato modlitba prodělala velmi mnoho změn, je Bohu pořád stejně milá. 

 

Taky na sobě pozoruji, jak jinak se modlívám růženec teď, než před časem, kdy jsem tuto modlitbu začínal poznávat v denní modlitbě rodiny.

 

Docela si uvědomuji, když jsem tak ještě vstupoval na půdu Antiochie, pořád ještě ve velké části těch farností na Moravě se farníci před bohoslužbou modlívali růženec, jen výjimečně jsme to na Antiochii farníky učili. 

 

Pořád se dá říci, že růženec je nejběžnější přípravou farnosti na mši svatou. Zdá se mi však, že i tato tendence pomalu ochabuje, ale stále se drží.

 

V mé rodné obci, nikde jinde jsem se tak modlit neslyšel, se ještě přidává tato modlitba:

 

"Ó, můj Bože, věřím v tebe, modlím se k tobě, doufám v tebe. Prosím tě za všechny, kteří v tebe nevěří, kteří se k tobě nemodlí, kteří v tebe nedoufají a kteří tě nemilují."

 

Vlastně je potřeba říci, že zmíněná modlitba je modlitbou Anděla z Fatimy, slovně lehce poupravenou, ale v žádné farnosti jsem to neslyšel modlit se po každém desátku v růženci.

 

Myslím, že naše modlitba Antiochie dochází ve svých úmyslech právě k této prosbě.

 

A tak nebojme se společně modlit dál: 

https://antioruzenec.signaly.cz/1211/unor-2013